Každý se potkal s příběhem dealera drog před střední školou. První týdny rozdává vzorky skoro zadarmo. Když si klientela zvykne, ceny pomalu porostou. Tržní logika jako každá jiná, jen s horším koncem pro zákazníka.
Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poslední měsíce počítal, kolik Hlídač státu utrácí za přístup k jazykovým modelům od OpenAI a Anthropicu. Ty částky dávají smysl jen v jednom scénáři: poskytovatelé teď dotují každý dotaz, aby si vybudovali trh. A my jsme ti středoškoláci před školou.
Revoluce za cenu oběda
AI je pro nemanuální práci tím, čím byl parní stroj pro práci manuální a počítač pro celou administrativu druhé poloviny 20. století. Zní to jako klišé z konferenčního pódia, ale kdo zkusil, potvrdí. Práce, které právníkovi nebo analytikovi zabíraly hodiny, stihne dnešní model za pár vteřin a často lépe, než by to zvládl lepší junior.
Proto mě baví číst katastrofické titulky o milionech pracovních míst, která AI vezme. Zakládají se na jednom tichém předpokladu: že ceny AI služeb zůstanou tam, kde jsou dnes. Nezůstanou. A ten posun bude výrazně větší, než si většina komentátorů připouští.
Proč ceny porostou
Začněme jednoduchou ekonomickou úvahou. Pokud nějaký nástroj dokáže nahradit práci zaměstnance s měsíčními náklady 100 tisíc korun, není racionální prodávat ho za čtyři tisíce měsíčně. Skutečná tržní hodnota takového produktu leží spíš na úrovni 20 až 50 tisíc. Poskytovatelé to vědí. Jen jsou zatím ve fázi, kdy je pro ně důležitější získat zákazníky než vydělat na nich.
Druhým důvodem je účetní realita. Náklady na trénování nejlepších modelů se počítají ve stovkách milionů dolarů. Investice do datových center, GPU klastrů a energetické infrastruktury jsou ohromující. Současné ceny sotva pokrývají provozní náklady a jsou hluboko pod tím, co by odpovídalo návratnosti kapitálu. Tohle je fáze spalování investorských peněz, ne fáze ziskového podnikání. A každá taková fáze někdy končí.
Třetí faktor je struktura trhu. V horizontu pěti let se podle všeho ustálí do podoby, kterou už z jiných odvětví dobře známe. Na trhu zůstanou dva tři velcí globální hráči. Vedle nich několik desítek menších, specializovaných poskytovatelů. Podobnou podobu má trh vyhledávání, cloudových služeb i online reklamy. Žádný z nich není znám tím, že by cenová konkurence srážela marže dolů. Spíš naopak – stačí kouknout na zisky Amazon, Google či Mety.
Čína, open source a další mýty
Slýchám, že čínské modely stlačí ceny na západním trhu. Nestlačí. V Asii, Africe a na Blízkém východě budou mít solidní pozici. V Evropě a Severní Americe narazí na regulaci, bezpečnostní compliance a prostou nedůvěru firem, které nechtějí posílat citlivá data do jurisdikce a právního prostředí s vysokým rizikem. Evropský zákazník bude platit evropskému nebo americkému poskytovateli, i kdyby byl dvakrát dražší.
Pak je tu naděje vkládaná do open source modelů. Tahle naděje je oprávněná jen zčásti. Otevřené modely se kvalitativně přiblíží komerčním, ale hlavní překážkou jejich využití nebude kvalita, ale provoz. Velký open source model s pěti sty miliardami parametrů vyžaduje hardware za jednotky až desítky milionů korun. K tomu přičtěte energii, chlazení, provozní personál a někoho, kdo to celé dokáže ladit. Pro většinu firem tohle není úspora, ale nová položka v rozpočtu.
Místo, kde open source skutečně dává smysl, leží v malých specializovaných modelech. Trénované na konkrétní doménu, konkrétní typ úlohy, konkrétní jazyk. Tady vidím reálnou příležitost pro české a evropské firmy, které znají lokální kontext, mají přístup k datům a nepotřebují konkurovat obrům v obecných úlohách. Nenahradí GPT ani Claude, ale v úzké nice můžou a budou lepší a mnohem levnější.
Zlatá éra, ze které je třeba vytěžit maximum
Z toho všeho plyne jeden praktický závěr. Jsme ve fantastické fázi, kdy můžeme za zlomek budoucí ceny zkoumat, co AI umí, kde má hranice a jak ji zabudovat do vlastního byznysu. Za pět let bude ten samý dotaz stát násobek dnešní ceny. Firmy, které si teď stihnou postavit funkční procesy, získat zkušenosti a najít své use-case, budou mít náskok, který se bude obtížně dohánět. Zvýší svou efektivitu, změní strukturu svých zaměstnanců i filozofii fungování a získají náskok.
Ty, které čekají, až se to “usadí a zlevní”, budou nepříjemně překvapené. Nic se nezlevní. Naopak. Dealer před školou jim pak nabídne ceník s úplně jinými čísly.
A sobecky řečeno: pracovní místa, která teď AI nahrazuje, budou mít ve skutečnosti bezpečnější budoucnost, než se píše. Jakmile provoz AI přestane být dotovaný, vrátí se část úloh zpátky k lidem jednoduše proto, že člověk bude levnější či v kombinaci s AI nejefektivnější. To není útěcha pro každého, ale je to realita, na kterou se zatím málokdo připravuje.
PS: vyšlo jako komentář v HN 16.4.2026